认错 [rèn cuò]
1 承认错误。
例 认错就行。
英 acknowledge one’s mistake;
2 看错。
例 不会认错那所房子的。
英 mistake;
1 承认错误。 《三国演义》第四五回:“众将见杀了 张 蔡 二人,人问其故。
2 误认。
1 承认过失。
词语词性
词语组合
词语首拼